Proč jsem si založila blog

Poslední dobou jsem dumala nad nesmrtelností chrousta. Nebo spíš nad svým okolím. Nad lidmi které vídám, potkávám.
Chtěla bych se někomu svěřit, říct co mám na srdci, co se mi honí hlavou, jaké mám nápady a jak ke mě promlouvá okolní svět.
Zjistila jsem, že mé okolí zasáhla vlna techniky a doby fejsbuků, instáčů a já nevím kde čeho. Jako by tyhle vymoženosti ukousli lidem velkou část schopnosti komunikace. Stále drží v ruce mobilní zařízení, samozřejmě nejlépe co nejnovější, nejmodernější, "žhaví" dráty na všech sociálních sítí, fotí, sdílí,.. A to já prostě asi nechápu.
Nevidím se s kamarádkou několik měsíců. Stejně za několik minut od pozdravu má v ruce nakousnuté jablko a roluje bílomodrou sociální síť.
Někdy mám prostě pocit, že ačkoliv mluvím, nikdo neposlouchá. A tak bych se se svými myšlenkami ráda svěřila zde. V mém novém digitálním království.
A kdo jsem?
Říkejte mi Eny, není mi ani 30, stavím dům (spíš firma, ale takhle to zní líp), miluju pečení, vaření, od té doby, co jsem dostala čtečku knih tak ráda čtu, miluju přírodu, ticho.
Nemám ráda: nespravedlnost. Já jsem prostě fér. A když něco fér není, tak mě to užírá do morku kostí. I věci které prostě neovlivním.
Budu ráda, když pod tímto článkem bude třeba jeden jediný komentář. Třeba jen tečka. Jen ten pocit, že si někdo mé řádky přečetl a nebyl to jen překlik. Nebo robot.
Pokud mám gramatickou chybu, šup, jen mě napomeňte, ať si rozšířím obzory!
Nebo mi přidejte Váš názor na to, jak vidíte dnešní svět mobilních telefonů a sociálních sítí.
Krásný den, večer, ráno, poledne, půlnoc,.. ať je kolik je.
Vaše Eny.